0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura25. 6. 20004 minuty

Já chci žít nonstop

Vít Janeček

Existence uprostřed technologické civilizace přináší stále častěji následující schéma: zavedená instituce spočívající na nonstop provozu se musí reformovat. Podmínkou však nadále zůstává nutnost udržení právě nonstop provozu. To ale značně komplikuje skutečné proměny a naopak zvyšuje šanci, že se vlastně nic nestane. Shodným rysem všech nonstop institucí (třeba televize či spuštěné atomové elektrárny) je jejich složitost. Ta ovšem nemusí znamenat, že jsou vzhledem k charakteru a potřebám života komplexní. Má-li být nástrojem takového pohledu film, je zřejmé, že jeho umění bude tkvít v naplnění paradoxu ponoření se do i odstupu od předmětu, ve kterém spočívá, tj. života od toho, co jsme nazvali úžeji - institucí. Nonstop pohyb nalezneme nakonec všude ve společnosti i v přírodě. Když o tom ale uvažujeme z této strany, jsme snad schopni intenzivněji zaměřit pozornost na vyvstávající NONSTOP úběžník, v jehož perspektivě lze znázornit spojitost věcí jakoby nespojitelných. Film, jehož tématem je nekonečno, se jmenuje NONSTOP. Jeho autor, Jan Gogola ml., je ročník 1971, což by na první pohled mohlo ukazovat na příslušnost k Hřebejkově a Svěrákově generaci. Celovečerní film NONSTOP však jasně činí - historiky oblíbenou - tlustou čáru. V NONSTOP se o slovo hlásí kinematografie všeho, která pramení v tvorbě režiséra Karla Vachka, v jehož dílně na FAMU Gogola ml. studoval. NONSTOP se odehrává na dálnici mezi Brnem a Prahou a jeho děj spočívá v tom, že lidé i věci vystupují z…

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc