Z každé koruny, kterou vyděláme, zaplatíme 43 haléřů na provoz státu. Velkou část těchto odvodů si lidé ani neuvědomí - koneckonců daň z přidané hodnoty či spotřební daň jsou mezi politiky oblíbené právě proto, že je voliči tolik nevidí a méně se proti nim bouří. A když se další daně označí za tzv. sociální a zdravotní pojistné, nákladnost státního aparátu se tím už dokonale zamaskuje. Právě kvůli této neprůhledné houštině různých odvodů se v řadě zemí propočítává den daňové svobody. Odpovídá na jednoduchou otázku: jak dlouho by lidé museli odevzdávat svůj kompletní výdělek státu, než by z něj zaplatili jeho provoz? Češi pracovali pro erární kasu do minulého pondělí. Teprve od 6. června tedy vyděláváme na sebe. Britové oslavili den daňové svobody přesně o týden před námi, zatímco Slováky čeká až v půlce června.
Zdanit bohaté
V roce 1803 francouzský ekonom Jean-Baptiste Say ve svém slavném Pojednání o politické ekonomii označil daně za „porušení práva na majetek - tedy krádež“. Ještě na přelomu 19. a 20. století americký Nejvyšší soud prohlásil federální daň z příjmu za protiústavní. Když ale začaly socialistické myšlenky prorůstat společností a socialisté se dostali na přední místa ve všech politických stranách, situace se rychle měnila. Ve Spojených státech se pár let po zmíněném soudním rozhodnutí přehoupla nejvyšší sazba daně z příjmu přes 90 procent, aniž to vyvolalo nějaké zvláštní morální rozhořčení. Dnešní studenti ekonomie se ve svých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
