Dříve než si člověk obstará Mein Kampf
Českému vydání Hitlerovy programové knihy Mein Kampf byla již věnována řada komentářů a stanovisek. Míra „přijatelnosti“ tohoto podivuhodného bestselleru souvisí se schopností zařadit ho do patřičného, nezviklatelného kontextu. Bez něj jde v lepším případě o nechutnou obskurnost, v horším o propagaci fašismu. Mein Kampf je textem zcela výjimečným a alespoň v Evropě jedinečným. Nelze totiž opomenout jeho symbolický rozměr, který přesahuje vlastní obsah a který z tohoto spisu činí nacistický fetiš první kategorie. Fyzická podoba jeho nejnovější české edice (v imitaci původní vazby, s titulem „Mein Kamfp“ v kurentu, beze slova komentáře) právě tomuto kultickému účelu zcela vyhovuje a nakladatel Zítko mu vyšel vstříc. V tom je jeho skandálnost a neakceptovatelnost. Následující výčet relativně dostupných prací zabývajících se personou nacistického vůdce a nacismu vůbec může být návrhem alternativy za Hitlerovo autentické dílo. Jde samozřejmě jen o zlomek literatury, jež na toto téma ve světě vyšla. V komunistickém Československu byla až na výjimky tabuizována. Ani nyní nelze říci, že dluhy jsou splaceny.
Hannah Arendtová: Kořeny totalitarismu. (Oikoymenh, Praha 1997.) Základní práce politoložky (1906–75), jež polovinu života prožila v Německu (studovala u Heideggera a Jasperse), polovinu v USA. Ve svém díle z roku 1958 zkoumá a interpretuje vznik a fenomén totalitního státu, jeho původ a podmínky vzniku.
Eichmann v Jeruzalémě. (Mladá fronta, 1995.)…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
