Půl roku po válce začíná jedno z nejzničenějších kosovských měst, stotisícová Peč, opět normálně žít. Na rozbitých ulicích je rušno, mezi vypálenými baráky probleskují světla narychlo opravených kaváren. Detailnější pohled do nitra třetího největšího města v Kosovu ovšem naznačuje, že život tady ještě dlouho nepoběží v normálních kolejích.
Jako zlý sen
V červnu připomínala Peč město duchů. Vlna srbských etnických čistek, rabování a násilí vyhnala z města téměř všechny Albánce a zničila, co se dalo. „Když končily nálety, zbyli jsme tady pouze my, kteří jsme nestihli utéct, a Srbové,“ vypráví dnes v jedné z pečských kaváren pětašedesátiletá Albánka Naime Rutolliová. „Věděli, že tady končí, proto řádili jako smyslů zbavení. Vykrádali domy, obchody a potom vše zapalovali. Bylo to jako zlý sen,“ dodává se špatně skrývaným napětím. Do opuštěného města se pak začaly vracet konvoje albánských uprchlíků z táborů v Albánii, Makedonii a Černé Hoře. „Nabralo to všechno neuvěřitelnou rychlost. Za dva týdny bylo město znovu plné,“ vypráví český lékař Michal Kouba, který přišel do Peče spolu s prvními navrátilci. Podle něj bylo zvláštní vracející se lidi pozorovat. „V autech, na traktorech i v autobusech se přes všemožná varování hnali co nejrychleji domů. Přijeli, radostně se objímali a každé opětovné shledání bouřlivě oslavovali. Pak se rozešli do svých domů a našli ohořelé zdi,“ popisuje první „nárazy“. Ve městě začaly znovu hořet domy, tentokrát zbylé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
