Čtyřikrát vyznamenaný hrdina české armády přišel letos v létě během bojového úkolu o nohu, a když ho pak v olomouckém vojenském špitále navštívil náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, řekl při odchodu médiím: "Armáda se o toho muže postará. Musíme se revanšovat veteránům, kteří pro tuto zem sloužili v zahraničních misích. " Od té doby uplynulo pět měsíců.
První vlaštovka
Rotmistr Jiří Krátký měl krátce před prázdninami odjet na svou v pořadí už čtvrtou spojeneckou akci, tentokrát do Kosova. Při přesunu vojenské kolony poblíž Olomouce však byl při dopravní nehodě zraněn. Ani rychlá operace už jeho rozdrcené koleno nemohla zachránit a profesionální voják přišel o nohu. Najednou se na něj šklebil zoufalý osud českého veterána. Množství peněz, které český stát dosud investoval do svých válečných veteránů, je ubohé. Během konfliktu na Balkáně v roce 1995 zahynulo při službě v mírových silách OSN pět českých vojáků. Stát se vdovám a pozůstalým dětem revanšoval částkou od dvaceti do dvou set tisíc korun, o jejíž konkrétní výši rozhodovala ministerská komise s ohledem na sociální situaci zbytku rodiny. Ani v případě, že měl voják štěstí a s nějakým handicapem své zranění přežil, se stát do satisfakce příliš nehrnul. Dosud je v paměti téměř dva roky stará havárie vrtulníku Mi-17 z bosenské mise SFOR, po níž pilot usedl na invalidní vozík. Stát považoval svůj závazek za vyrovnaný výplatou jednoho sta tisíce korun. Od té doby se ministerstvo o osud …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
