Historie Respektu je v mnoha ohledech výjimečná. O úspěších pohovoří v této příloze jiní; já se jako známý kverulant pozastavím u nedostatků. Většinu drobných nesrovnalostí věcného a logického rázu, jež mě jako občasného přispěvatele při občasném listování Respektem zarazí, nemá cenu při tomto jubilejním bilancování vypichovat. Obvykle je vyřeší rychlá, chlapská výměna nactiutrhačných e-mailů s příslušným redaktorem. Vedle této v zásadě folklorní kategorie mám nicméně jednu závažnou výhradu obecnější povahy, na niž považuji za nutné se vší vážností poukázat. Jedná se o jev v obskurní odborné literatuře někdy popisovaný jako „sémanticida“ (vražda významu slov). Populárnější práce hovoří zpravidla v širším smyslu o politické správnosti či korektnosti (PC). Sémanticida spočívá ve vyprázdnění, vytunelování obsahu slov, takže se z nich stávají pouhé fráze a klišé. Klišé rozeznáváme dvojího druhu - a) klišé poetická, b) klišé žurnalistická. S prvními se setkáváme zejména v lidové a částečně v předmoderní, hlavně východní poezii. Druhá nacházíme v prestižní české publicistice. V konkrétních textech se oba druhy klišé manifestují obvykle shodně jako tzv. epiteton constans čili setrvalý přívlastek, jinak též šablonovitá nálepka. V lidové poezii je např. hora vždy „vysoká“, byť by to byla ve skutečnosti krtina. V Respektu proběhl v tomto ohledu jistý vývoj; zpočátku byli nositelé odlišných názorů všichni „fašisté“ a „komunisté“; poslední dobou je veškerá bída světa projevem …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
