Mluví se o krizi vlády, o spálené zemi či zemi, kde se dva roky nevládne, o blbé náladě, české xenofobii a současně se blíží desáté výročí listopadu 1989 v Československu. Záměrně neužívám pojem sametová revoluce, neboť si myslím, že převrat v Československu byl spíš než revolucí paradoxním potvrzením myšlenek marxismu o tom, že když se stane způsob vládnutí brzdou ekonomického rozvoje, režim se musí zhroutit. Nechci však diskutovat o příčinách pádu reálného socialismu, spíše mne zajímá, proč se v zemích střední a východní Evropy nenašlo několik desítek či stovek spisovatelů, filozofů, publicistů, umělců, vědců, obecněji řečeno intelektuálů, kteří by stávající proces nejen analyzovali, ale pokusili se oslovit společnost nějakou novou vizí a někam ji nasměrovat.V 60. letech u nás získali intelektuálové při „suplování“ politiků mimořádný vliv. Po okupaci 1968 hovořil skoro každé ráno z rozhlasu jakýsi Xaver, který zdůrazňoval, že do zkázy pražského jara zavedli národ „intelektuálští suplenti“. V roce 1977 obdobní „suplenti“ politiků prý opětně „sváděli národ na scestí“ a tehdejším režimem byli označeni za „samozvance a zaprodance“. Koncem dalšího desetiletí formulovali „suplenti“ proklamace Hnutí za občanskou svobodu (HOS), Demokratické iniciativy, Nezávislého mírového hnutí a dalších občanských sdružení. Před deseti lety vyšlo prohlášení „Několik vět“ a nakonec se tito lidé postavili do čela státního převratu. Po dalších deseti letech, tedy dnes, intelektuálové bu_ mlčí,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
