Za novinovou zprávu roku bychom mohli považovat titulky z pátečních deníků: Konec války je na dosah, Srbové přijali mírový plán, Válka pomalu končí… Není divu. Stalo se to, co už mnozí začínali vidět v nedohlednu. Jugoslávský parlament, vláda i sám prezident Miloševič přijali podmínky skupiny sedmi nejvyspělejších států a Ruska (skupina G8), prakticky totožné s počátečními podmínkami NATO. Co z toho plyne?
Nic ještě není jisté
Miloševič si mohl ušetřit celou dvouměsíční válku. Dnes totiž souhlasí s tím, s čím odmítl souhlasit v březnu: konec etnických čistek, ověřitelné stažení srbských jednotek, rozmístění mezinárodních sil s účastí NATO… Pak teprve skončí nálety. Může nám tedy - a hlavně Kosovanům - spadnout kámen ze srdce? Ještě zdaleka ne.Nic zatím není jisté. Nikdo neví, jestli všechny jugoslávské jednotky z Kosova ustoupí. Není jasné, jak bude vypadat okupační režim, nebudou-li ruské jednotky pod společným velením (pro leckoho se tu nabízí představa okupačních zón v Německu, které vedly ke vzniku dvou samostatných států). Není jasné, zda se bez problémů a ověřitelně odzbrojí i sama UČK. A rovněž není jasné, jak se bude podepisovat jakákoliv dohoda s Jugoslávií: bude partnerem Slobodan Miloševič, ten Miloševič, na kterého vydal haagský tribunál zatykač? (To se nestalo ani v Daytonu, kde mezinárodně stíhaní Karadžič s Mladičem nic nepodepisovali.)Podívejme se alespoň na to, o čem se na základě zkušenosti několika balkánských válek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
