Snad není třeba opakovat, čím by měla být veřejnoprávní televize. Stojí za to zopakovat si, čím je devět let po listopadovém převratu.Vánoce jsou dobrou příležitostí k zjištění, co v televizním programovém oddělení pokládají za trumfy: kdy jindy by se měly otevírat trezory s největšími poklady než o těchto svátcích? Kdo se snažil zastihnout v televizi nějakou zajímavou hudbu, dověděl se toho o hodnotovém žebříčku ČT habaděj. Štědrý večer se ani v roce 1998 neobešel bez Vánočního koncertu Karla Gotta (ČT 1, 21.15, 70 minut). Mistr mimochodem zahájil industriální ódou na „rámus dílen i aut“ z alba Karel Gott 1978: v bílém saku sugestivně šířil nadšení ze života tady a tehdy. Proti jeho hostu, operní divě Evě Urbanové, nelze namítnout ani slovo; Ital Al Bano (na pódiu jistější než Gott), který s věkem přešel od diska ke kantiléně, musel být z faktu, že v nějaké zemi opanuje štědrovečerní vysílání, sám lehce zaskočen. Na druhý svátek vánoční pak ČT celý večer vyplnila Draculou (ČT 1, 20.00, 135 minut), muzikálem Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese, který teď - díky hvězdám českého popu, ojedinělému postavení a masivní reklamě - nějaký čas zdatně živil bývalý Palác kultury i desítky popařů, kteří v této netvůrčí hudební manufaktuře našli jistotu denního džobu. Pikantní je, že přitroublé libreto Draculy ústí v jakousi obžalobu Boha, který učinil romantického upíra zlým a zpětně ho za to trestá. Pokud je vám to odněkud povědomé, připomeňme, že tato idea se nesla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
