Z ducha NOVY

Bulvární literatura našich dnů, to už dávno nejsou cliftonky ani bondovky, a i „červené romány“ dnes vypadají jinak, přestože zhrzené a zapuzené city v nich mají stále své podstatné místo. Zásadní vlastností knižního bulváru devadesátých let je jeho spojení a propojení s masmediálním, a především televizním světem, který se stal pomalu reálnějším a obývanějším, než je ten, ve kterém chodíme po ulicích. Divák, jenž se na chvíli přeměnil v čtenáře, je sice ještě pořád gramotný, ale čte nejraději televizi a o televizi, protože v ní se nejlépe vyzná, je to pro něj nejdomáčtější prostředí, ale zároveň i nejvíce vzrušující, vždyť on sám se tam jen tak snadno nedostane. Napětí mezi blízkostí a každodenností na jedné straně a mezi nedostupností a vyvoleností na straně druhé, to je pravé mysterium televizního věku. Televizní knihy jsou sekundárním produktem tohoto posvátného vztahu, neboť prodlužují a zvláštním způsobem i prohlubují trvání a intenzitu onoho svazku. Z podstaty věci však musí být více či méně stejně pitomé a průhledné, jako je samotná masová televize.Letos na podzim vyšly dvě knihy, v nichž je zkoncentrováno to, čemu by se dalo říci „televizní životní postoj“. Každá z nich to sice dělá jinak, ale to základní mají totožné: předvádějí a „fotografují“ soukromí a intimitu, jako by měla náležet všem, všem by měla být dostupná a každý by měl být jejím svědkem a voyeurem. Jedna kniha to činí „objektivisticky“ na cizí (i když velmi veřejné) osobě - na prezidentovi. Ta…