Ruský už neznamená cizí

Na Slovensku zatlačily parlamentní volby zcela do pozadí paralelně probíhající referendum; v Lotyšsku to bylo právě naopak - výsledky referenda o liberalizaci zákona o občanství zcela přehlušily téma tamních voleb. Není na tom nic divného. Lotyšsko s ekonomickým růstem 6–7 %, s „maastrichtskou“ úrovní finanční disciplíny (inflace 3,5 %) a s pravicí, jež tam s důkladností švýcarských hodinek vyhrává všechny volby, působí jako stát až nudně prosperující a politicky stabilní. Výjimkou je pouze otázka statusu tamních národních menšin, hlavně ruské. Věc je z pražského pohledu o to zajímavější, že svým vlivem na řešení principů tzv. evropského občanství, o nichž se živě diskutuje v Bruselu, může už zanedlouho ovlivnit život každého obyvatele České republiky.

Hráz rusifikaci

Těsně předtím, než v roce 1991 získalo Lotyšsko nezávislost, pouhých 52 % občanů této dvouapůlmilionové země byli Lotyši. Zbytek tvořily několikadesetitisícové kolonie Litevců, Estonců a Poláků, ale především více než milionová obec Rusů. Právě kvůli zastavení rusifikace se orgány nezávislého Lotyšska rozhodly, že osoby, jež během uplynulého půlstoletí přišly ze SSSR, nezískají automaticky lotyšské občanství. V důsledku tohoto kroku je teď asi 700 tisíc Rusů bez státního občanství. (Z hlediska mezinárodního práva tomu tak ale není. Jejich velká část občanství má, jenže ruské.)Toto rozhodnutí Rigy narazilo hned dvakrát. Za prvé na zásadně negativní postoj Ruska, které proto…