Jsou to už skoro dva týdny, co takřka k nepříčetnosti vydráždila celkem nevinná otázka ministra bez portfeje Jaroslava Baštu. Přitom nešlo o nic převratného, novinář Lidových novin se pouze zeptal, proč se pan ministr tajně sešel s několika policisty. Baštova reakce odhalila nečekané věci. Mimo jiné i to, jakou cenu má pro jednoho z členů Zemanova kabinetu občan.
Odvážný rváč
Nechme teď na chvíli stranou, čeho se tajná schůzka týkala, a všimněme si Baštova chápání moci, protože předmětem té moci je kdokoliv z nás. Jedním ze způsobů, jak kontrolovat mocné lidi, je právo veřejnosti být informován o jejich krocích a činech. Bašta je ale přesvědčen, že toto právo neexistuje. A nejenže si to myslí, on to dokonce neváhá vyslovit. „Vám není nic do toho, kde, kdy a s kým se scházím. Já jsem ministr české vlády,“ řekl zpravodaji Lidových novin. Proboha, do toho mi je právě všechno! Copak je tam sám za sebe? On přece spravuje věci veřejné. A proto je mu svěřena velká moc, díky níž mi může zasahovat do života. Právem mne zajímá, co dělá. Rozzuřený Bašta šel ale ještě dál, když tvrdil, že novinářům není nic do toho, jestli nějaký úředník překročil, nebo nepřekročil své pravomoce. Na takovou informaci má prý nárok jedině „zaměstnanec policejního prezidia nebo ředitel“. Z takových slov čiší děs a hrůza, úvaha je to neuvěřitelná. Co se v této zemi děje, jestliže o zneužívání pravomocí smějí vědět jen ředitelé a prezidenti? Jenomže „pravomoc“ není nic jiného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
