Politické strany se dnes obviňují z toho, kdo více zradil zájmy voličů, a nelogická povolební jednání vysvětlují nedostatky systému, podle kterého se volí do sněmovny. Proto je velmi podivné, že je pár měsíců před listopadem nechává naprosto lhostejnými dnešní tvar zákona o volbách do obecních zastupitelstev. Obě předchozí období místních politiků totiž nade všechnu pochybnost prokázala, že nešťastný volební systém příliš často znemožňuje sestavit slušnou obecní či městskou radu, která by aspoň trochu odpovídala přání voličů.
Příliš mnoho křížků
Zákon o obecních volbách schválily ještě v roce 1990 národní parlamenty. V českých zemích a na Slovensku měly zákony odlišnou podobu - v obou verzích se zrcadlila odlišná historická zkušenost a rozdílná nálada doby. Ve východní části Československa dali najevo svou tradiční důvěru k silným autoritám a schválili přímou volbu starostů. Česká část republiky neměla nikdy velké sympatie pro většinovou volbu, na druhé straně po čtyřicetiletých zkušenostech s KSČ málokdo horoval pro pevné kandidátky politických stran a mnozí politici včetně prezidenta Havla doporučovali dát ve volbách šanci „nezávislým osobnostem“. Autoři zákona se proto pokusili skloubit to lepší z poměrného i většinového systému. Nakonec ale spojili spíše to horší.
Současný volební systém do obecních zastupitelstev je formálně řazen mezi poměrné systémy, založené na volných kandidátních listinách politických stran. Většinové prvky zde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
