Že by splněný sen mnoha generací humanistů, pacifistů a vůbec demokratů? Na první pohled to tak skutečně vypadá. V pátek 17. července byl v Římě ustaven Mezinárodní trestní tribunál, který má právo soudit genocidu, agresi, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Od nynějška by se tedy mělo trestat to, co víceméně beztrestně procházelo v Bosně a Hercegovině, Rwandě či Kambodži, kdybychom zůstali jen u nejnovější historie. Jenže věc má háček: při hlasování o tribunálu se několik států postavilo proti. Slovy předsedy římské konference, kanadského diplomata Philippa Kirsche, hlasování „zanechalo USA osamocené spolu s Čínou, Izraelem a houfem blízkovýchodních diktátorů“. Proč se demokratické země jako USA a Izrael ocitly ve stejné přihrádce, do které se zařadily Čína, Irák, Libye nebo Alžírsko?
Válečníci versus teroristé
Na statutu tribunálu vadí leckomu leccos. Například Rusko, i když nakonec hlasovalo pro, patřilo mezi velmoci, jež žádaly, aby o činnosti soudu mohla rozhodovat Rada bezpečnosti OSN. Není divu. Tam má Rusko jako stálý člen právo veta a mohlo by zajistit, aby ruští občané nebyli souzeni například za své aktivity v Čečensku. Čína z podobných důvodů (hlavně kvůli Tibetu) hlasovala pro jistotu rovnou proti. Rovněž motivace „houfu blízkovýchodních diktátorů“ není třeba vysvětlovat. Někomu může vadit i určitá bezzubost ve statutu tribunálu: soud - s výjimkou případů zadaných přímo Radou bezpečnosti - může pracovat jen se svolením země,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
