Je po velkém povolebním třesku. Prach se postupně usazuje a my zjišťujeme obrysy nové politické situace, pro kterou se začíná užívat podle „opoziční smlouvy“ mezi ČSSD a ODS termín smluvní demokracie. Stojí za to si ujasnit, kdo nám vlastně bude vládnout a jaké k tomu bude mít možnosti.
Vláda jedné strany
Hlavním rysem jednobarevného kabinetu Miloše Zemana bude bezpochyby fakt, že půjde o slabou vládu. Není třeba hodnotit kvalitu ministrů, stačí si připomenout, že má ve sněmovně pouze menšinovou podporu. Podle smlouvy o opozici dostane v polovině srpna důvěru jen díky odchodu poslanců Klausovy strany z jednacího sálu. Minutu poté ale zůstane osamocena se svými 74 hlasy a každou legislativní změnu bude nucena přizpůsobovat nárokům ostatních parlamentních stran. Její slabost bude také v tom, že bude nesmírně přístupná tlakům lobbistických skupin. Zeman navíc složil vládu takovým způsobem, že si nemůže být jistý bezpečnou podporou ani uvnitř vlastní strany. Návrhy socialistického plánovače, ministra průmyslu Grégra, už dnes vyvolávají nesouhlasné reakce v poslaneckém klubu ČSSD, který se v čele s Grossem, Buzkovou a Zaorálkem začíná profilovat spíše jako alternativa k vládní garnituře starců. Z těchto důvodů se nová vláda bude daleko více zaměřovat na změny, při nichž nepotřebuje rozhodnutí parlamentu. Tak se ale nedá vládnout celé volební období.
Většinu mají „stodvojkaři“
Rozložení sil v Poslanecké sněmovně dává ještě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
