Když ve druhé polovině května Alexandr Lebeď přesvědčivě zvítězil ve volbách na post gubernátora Krasnojarského kraje (3 miliony obyvatel, plocha šestinásobně větší než Francie), přiměl ke spekulacím média i experty. Není divu. Bývalý výsadkářský generál se z neohroženého vojáka a leckdy se ztrapňujícího diletanta v oblasti diplomacie změnil ve výrazného politika: když ho prezident Jelcin zapudil z výsluní slávy, dostalo se mu pozornosti i na Západě a v USA si jej povšiml i známý politolog Zbigniew Brzezinski.Zřejmě zde je důvod, proč od samého počátku sledoval Kreml Lebeďovy pohyby na politické scéně s jistou ostražitostí, zde je také důvod, proč oficiální masmédia poskytovala informace, jež Lebedě spíše skandalizovaly. Lebeď se totiž netajil svým aktivním zájmem o účast v prezidentských volbách roku 2000 a mimořádná podpora, jíž se mu dostávalo od ruské veřejnosti, z něj činila nebezpečného konkurenta pro současnou vládní garnituru, konkrétně pro Borise Jelcina. Připomeňme si peripetie Lebeďova osudu.
Hrdinou v izolaci
Odbojný generál zabránil počátkem 90. let jako velitel 14. armády v Podněstří krvavému konfliktu mezi ruskojazyčným a moldavským obyvatelstvem této oblasti. Jako veterán války v Afghánistánu zaujal specifický vztah i ke kabinetní ruské generalitě, pro niž se příslušnost ke kdysi nejmocnějšímu silovému rezortu stala vítaným zdrojem obohacování a posléze i kriminalizace ruské společnosti. Jeho vztah k tehdejšímu ministru obrany…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
