Smrtelný koktejl, namíchaný z korupce, nezodpovědného řízení ekonomiky a autokracie, přivedl Indonésii na pokraj kolapsu. Masové demonstrace, jež vyvolal, otřásly čtvrtou nejlidnatější zemí světa a nakonec zlomily vaz prezidentu Suhartovi - po 32 letech v čele země.
Samotný pád šestasedmdesátiletého exgenerála je však jen dílčím lékem na trable ostrovní říše. Vyvolal sice v řadách demonstrujících studentů bouři euforie, ale zároveň přesvědčení, že je jen úvodním dějstvím. Poroučel se pouhý symbol autoritativního režimu, ale samotný systém žije dál - a nejen v osobě civilisty Bacharuddina Jusufa Habibieho, který jako viceprezident podle ústavy převzal nejvyšší úřad.
Situace je srovnatelná s listopadem 1989 u nás, kdy po první rekonstrukci komunistické vlády vítězná euforie rychle opadla, když lidé spatřili, jaké typy v kabinetu zůstávají. Pak již nebylo v silách moci zastavit proces bez krveprolití. Těžko soudit, zda stejné obrátky nabere vývoj i v převážně muslimské Indonésii. Nicméně Habibie, od útlého věku schoulený pod ochrannými křídly Suharta (mnozí o něm hovoří jako o jeho sedmém dítěti), neskýtá záruky provedení potřebných reformních změn.
Pozorovatelé se proto shodují na tom, že protesty budou pokračovat. Ostatně studentští předáci již vyjádřili novému prezidentovi nedůvěru. Neuspokojily je ani kosmetické změny ve vládě (poroučela se například Suhartova dcera Siti Hardianti Rukmana), ani vágní reformní sliby Habibieho. Požadují proto jeho odchod,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
