„Když politici zapomínají nad svými vizemi počty, spisovatelé přicházejí na myšlenku zabývat se měnovou politikou. Nebudu popírat, že v této disciplíně jsem a zůstanu diletantem. To by také ani nestálo za zmínku, kdybych však po četbě stovek stran odborného tisku nezískal takový dojem ohledně vědomostí expertů.“ Těmito slovy zdůvodňuje německý spisovatel Peter Schneider, proč se vlastně pustil do tak speciálního tématu, jakým je evropská integrace, společná evropská měna a její důsledky. Výsledkem je esej s titulem Žena snů Evropa (Der Spiegel č. 14/98). S blížícím se 2. květnem, kdy má summit EU rozhodnout o členech Evropské měnové unie, přitahuje euro stále větší pozornost. Koneckonců jde o nejzávažnější krok starého kontinentu od druhé světové války.
Kultura jako orba
Schneider začíná často citovanou definicí „eurobanánu“ ve směrnici EU č. 2257/94, která říká, že standardní banán musí mít v průměru nejméně 27 mm, měřeno „uprostřed plodu mezi bočními stranami příčně k podélné ose“, a délku nejméně 14 cm, měřeno „po vnějším klenutí od stopky ke špičce“, ale o chuti a jiných vlastnostech, které zajímají zákazníky, nepraví ani slovo. Proč? Kvůli obraně před nepřátelskou, za banán maskovanou rostlinou jménem „dolarbanán“, jejíž plody jsou menší, hezčí, stojí polovinu a chutnají dvakrát lépe. Již v roce 1994 zaměstnával bruselský výbor Banány na 40 expertů z 12 členských zemí, kteří si od 20 tlumočníků nechávali překládat poslední novinky z oboru …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
