0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře13. 4. 19985 minut

S Machiavellim v zádech

Letošní předvolební kampaň zřejmě bude ve znamení afér. Na různé kandidáty se budou vytahovat detaily z jejich osobního i profesního života a v seznamu politiků usvědčených ze lži jistě nezůstanou Václav Klaus a Miloš Zeman osamoceni. Máme se ale morálně rozhořčovat nad tím, že někteří politici lžou a bohapustě si vymýšlejí, že podvádějí, intrikují a berou úplatky? Každý, kdo hodlá veřejně projevit své zhnusení, by měl nejdříve říci, podle jakého morálního kodexu vlastně soudí.

Etika odpovědnosti

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Proslulý sociolog Max Weber popsal ve svém eseji Politika jako povolání dva druhy politické morálky. „Etika citu“ hodnotí lidské chování podle okamžité motivace: například lhát či zabíjet se nemá, tudíž je s morálkou na štíru ten, kdo tato přikázání přestoupí. Existuje ale také ještě „etika odpovědnosti“. Podle ní je možné, aby státník, který svědomitě dbá o veřejné zájmy, některé obecně přijímané mravní normy přestoupil. Weber připomíná, že tento druh etiky propagoval už renesanční filozof Machiavelli.

Výhody „etiky odpovědnosti“ v poslední době předvedla studená válka. Americká vláda například podporovala ve svém boji s komunismem pravicové diktátory typu Pinocheta nebo Somozy, nezaváhala ani před vojenskou agresí proti Vietnamu či Grenadě. Účel - porážka komunistického hnutí - v tomto případě prostředky jistě posvětil. „Etikou citu“ se naopak řídili lidé, kteří demonstrovali před americkými vojenskými základnami v Evropě; později se však…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc