Česká politická elita se začíná připravovat na nejisté časy po volbách. Nejdříve sociální demokracie prohlásila, že se v případě volebního patu pokusí vytvořit menšinovou vládu. Ve čtvrtek pak prezident republiky připustil, že by byl ochoten takovou vládu jmenovat. Jan Ruml mu dokonce sekundoval tvrzením, že Unie svobody je za určitých okolností ochotna menšinový kabinet ČSSD a KDU-ČSL podpořit. Podobné předvolební úvahy jsou trochu směšné a svědčí o malé sebedůvěře stranických lídrů. Navíc představa, že se právě touto cestou dají vyřešit nepříjemné důsledky případné volební remízy, je hodně naivní.
Slabá vláda, silný parlament
V polistopadovém období jsme s menšinovým vládnutím získávali zkušenost jen během několika měsíců v letech 1996–97. Přestože Klausově vládě chyběly k nadpoloviční většině v parlamentu pouhé dva mandáty a zanedlouho je i získala, ukázalo se, že v tak silně ideologicky polarizovaném parlamentu menšina produktivně vládnout neumí. Hlavním rysem tehdy byla slabá vláda a silný parlament, který měl chuť vládnout sám a také se o to svými usneseními a výzvami pokoušel. Protože něco takového není technicky možné, došlo k postupnému ochromení výkonné moci.
Přední český politolog Miroslav Novák tehdy krátce po volbách zveřejnil studii profesora Normana Schofielda, který se zabýval typy a výdrží vlád v mnohostranických demokraciích západní Evropy mezi druhou světovou válkou a pádem železné opony. Výsledek? Menšinová vláda je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
