V jihokorejských prezidentských volbách v prosinci zvítězil čtyřiasedmdesátiletý veterán demokratického tábora, bývalý disident a momentálně nejoblíbenější prezident všech dob Kim Te-džung. Kim je také první římský katolík, který oficiálně zasedl 25. února v Modrém domě, sídle korejských prezidentů. Pro svůj nástup si ovšem nemohl vybrat horší období, neboť Jižní Korea - jako takřka celý region - je postižena těžkými důsledky ekonomické krize.Kim slibuje celou řadu reformních kroků: otevřít jihokorejské finanční trhy a průmysl zahraničnímu kapitálu; zavést pořádek do systému čejbolů, místních asi 50 velkých konglomerátů, jež ovládají trh a měly by přijmout běžné mezinárodní standardy; přesvědčit domácí odbory, aby přijaly nové pracovní zákony umožňující podnikům propouštět zaměstnance. Kim také započal rozhovory se zahraničními bankéři, aby byl vytvořen nový splátkový kalendář zahraničního dluhu.Dodrží-li Kim své sliby, má reálnou šanci změnit ty prvky, jež v poslední době sužovaly korejskou společnost: rigiditu trhu práce, odpor vůči přímým zahraničním investicím, korporativní úmluvy mezi politiky a čejboly, které obcházely a vylučovaly parlament z přímého rozhodování. Shoda však panuje v tom, že uvedení těchto kroků do chodu může trvat celá desetiletí.
S menšinovou vládou
Kimovi svazují ruce i další problémy. Prezident totiž nemá nadpoloviční většinu v Národním shromáždění. Vede koaliční menšinový kabinet, což je v Jižní Koreji zcela…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
