Prezidentské a parlamentní volby v Čečensku, které se konaly minulé pondělí, mohou připomínat situaci ve Svaté zemi. Vítěz Aslan Maschadov bude prezidentem státu jen pro Čečeny, nikoliv pro Kreml - stejně jako Jásir Arafát je prezidentem pouze pro Palestince, nikoliv pro Jeruzalém. Ale oba tito muži, ať už jsou titulováni jakkoliv, zůstávají partnery pro jednání, což je podstata věci. A co se týče definitivního statutu Čečenska, o něm se rozhodne - podobně jako v případě palestinské autonomie - až později.
Šance jen pro úctyhodné
Navzdory varovným předpovědím, jež zaznívaly především z úst ruských „jestřábů“, proběhly čečenské volby klidně. Ani 72 pozorovatelů ze 17 zemí světa, kteří kontrolovali jejich průběh z pověření Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, neshledalo nic, co by odporovalo mezinárodně přijatým normám. Něco se však v důsledku těchto voleb přece jen změnilo. A to nejen v Čečensku samém.
Na počátku klání o čečenského prezidenta stálo 19 uchazečů. Ti se rekrutovali nejenom z politiků, ale i z řad polních velitelů, jejichž zkušenosti s užíváním politické moci byly často minimální. Postupně se počet kandidátů snížil na 16 a v předvečer voleb odstoupili další tři, čímž celkový počet dosáhl „pouhých“ 13 uchazečů. Jenže již na počátku bylo také jasné, že šanci má jen několik mužů, kteří se v čečenské společnosti těší oblibě a úctě. Ti vytvořili jakousi „silnou čtyřku“.
Kdo patří do silné čtyřky
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
