Zpráva o vraždění v Čechách

Jméno sedmadvacetiletého studenta Hassana Elamina Abdelaradiho se zařadilo do seznamu zhruba dvacítky obětí, které byly v polistopadových Čechách zavražděny kvůli barvě pleti. Veřejnost je šokována a politikové se v médiích nechávají slyšet, že Hassanovou smrtí „přetekl pohár“. Všeobecně sílí volání po tvrdém postihu zdejších rasistů, po exemplárním trestu pro vraha. Podíváme-li se však na výsledky tří předchozích mediálně nejznámějších případů rasistického řádění v Čechách, zjistíme, že ani jeho nejvíc odstrašující či odpuzující ukázka neznamenala automaticky přísný trest pro pachatele a jasné pojmenování skutečných důvodů smrti obětí. Logicky proto vyvstává otázka: bude to tentokrát jinak?

Bendík, Danihel, Berki

První ukázkou naostro provedeného lynče se po roce 1989 stal pogrom v Klatovech. V únoru 1991 se trestné komando asi tří desítek místních, většinou spořádaných a do té doby netrestaných občanů vypravilo k domu romské rodiny Janů. Někteří její členové byli v Klatovech známi jako výtržníci, zloději a rváči. Frustrovaní obyvatelé vzali právo do vlastních rukou a výsledkem jejich trestné výpravy byla smrt dvaadvacetiletého Emila Bendíka.

Útočníci byli odsouzeni po dvou letech a výše trestů tenkrát Klatovy šokovala: deset z devětadvaceti obviněných dostalo dohromady 49 let (nejvyšší výrok zněl sedm a půl roku), zbytek si od soudu odnesl podmínku. Rozplést důkazně neuvěřitelně složitý případ se podařilo plzeňskému soudci Pravoslavu…