„Kdo jednou odkládá, odkládá možná navždy,“ říká Helmut Kohl na adresu startu společné evropské měny. Po zásadním summitu Evropské unie (EU) v Amsterdamu se zdá, že termín zavedení eura se podaří dodržet. Ale reforma rozhodovacích mechanismů v Unii, tedy jedna z hlavních podmínek jejího rozšíření, se odkládá - možná na pár let, možná na neurčito, možná navždy. Každý čtenář komentářů o naší „cestě do Evropy“ si může vzpomenout, kolik článků v posledním roce končilo obligátní větou: Zatím nelze říci nic jistého, uvidíme, s jakou skončí mezivládní konference EU. Dotyčná konference minulou středu k ránu skončila, ale její výsledky vyznívají rozpačitě.
I proto se teď v českém tisku spekuluje o dvou věcech. Podle jakého scénáře se bude Unie rozšiřovat? Podle politického, který by kopíroval rozšíření NATO? Nebo podle ekonomického, který by preferoval nejpřipravenější země? (Viz názory „zasvěceného středoevropského odborníka, který si nepřál být jmenován“, MF Dnes, 19. června.) A jaké konkrétní kombinace kandidátů ze středovýchodní Evropy mají naději: Česko, Polsko a Maďarsko? Česko a Slovinsko? Nebo jen Maďarsko a Slovinsko? To ale opravdu předbíháme.
Předpis je předpis
Evropa před týdnem USA vyčítala, že chtějí Severoatlantickou alianci rozšířit jen o tři země. Co se však týče jí samotné, „Evropa“ se ukazuje jako ještě zdrženlivější. Nemůžeme se tomu divit. Stačí si vzít do ruky kalkulačku a spočítat, jaký podíl na ploše, obyvatelstvu či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
