Když policie zastavila 19. dubna 1995 Timothyho McVeigha 75 mil od ještě hořící federální budovy v Oklahoma City, měl na sobě tričko s nápisem „Strom svobody musí být občas oživen krví patriotů a tyranů“, přičemž z onoho „stromu svobody“ kapala namalovaná krev. Policisté ještě nemohli vědět, že výbuch nálože usmrtil celkem 168 lidí, z toho 19 dětí, a zranil dalších 850 osob. O šestadvacet měsíců později byl týž McVeigh, devětadvacetiletý veterán války v Perském zálivu, porotou odsouzen k trestu smrti.
Těsně před začátkem procesu zveřejnily televize CNN a magazín Time průzkum veřejného mínění, podle kterého 83 % Američanů věřilo, že McVeigh je vinen. Čekalo se ale na to, jak se soudní systém poučil z teatrálního procesu s O.J. Simpsonem. Americká justice tentokrát splnila očekávání občanů beze zbytku. Proces vedl nekompromisní soudce, federální žalobce byl dokonale připraven a obhajoba udělala pro McVeigha vše, co bylo v jejích silách, bez ohledu na fakt, že obžalovaný byl asi nejnenáviděnější osobou v USA.
Chyběl přímý důkaz
Když federální žalobce Joseph Hartzler zahájil úvodní řeč v soudní síni, začal příběhem dvou chlapců. Prvního z nich, Tevina, ráno 19. dubna 1995 maminka plačícího vyložila v dětských jeslích ve federální budově v Oklahoma City. Druhý, Eliah, začal Tevina konejšit a bavil ho do té doby, než matka odešla. Hodinu nato explodovala v budově bomba a oba chlapce zabila. Od této chvíle federální žalobce přesvědčivě připravoval…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
