Už víc než půlstoletí slaví Irové doma i na celém světě tzv. Bloomsday, výroční den děje Joyceova románu Odysseus. Šestnáctý červen 1904 měl pro Jamese Joyce původně zcela privátní význam - setkal se tehdy poprvé se svou budoucí ženou Norou Barnacleovou. Když později v tento den vyslal do dublinských ulic a hospod svého románového hrdinu Leopolda Blooma, ztělesnění trapnosti i nezničitelné podnikavosti lidství, netušil asi, co to udělá s keltskou vášní pro oslavy. Irské vlastenectví je tak mocné, že učinilo předmětem celonárodního kultu i jedno z nejsložitějších a nejméně přístupných děl moderní literatury. Bloomův den se spojil s reminiscencí pohanského svátku probuzených květin (bloom znamená květ), z čehož vznikl rituál, jenž vlastencům velí vyzbrojit se kytkou a vyrazit na pouť po hospodách. Skalní uctívači v Dublinu nevynechají ani další zastavení na legendární Bloomově cestě: hřbitov, knihovnu a nevěstinec. Zdá se, že velký modernista poodhalil hlubinný irský archetyp. Literatura i alkohol měly v irských dějinách zcela mimořádný význam a lze říci, že irský přínos euroamerické civilizaci byl v obou směrech zásadní.
Zlatý věk zeleného ostrova
Po rozvrácení říše římské a všeobecné barbarizaci Evropy se Irsko stalo osamělou výspou křesťanské vzdělanosti. Její úžasný rozkvět během 5. a 6. století by ovšem nebyl možný bez vysoké úrovně původní keltské kultury, uchovávané zejména právními a básnickými školami (některé přežily až do 17. století).…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
