Ptáme-li se při posuzování přeložené beletristické knihy rovněž, „jak“ byla přeložena, u knih odborných je snad ještě důležitější otázkou, „proč“ to bylo přeloženo. K téměř každému tématu totiž existuje nepřehledně knih. Nejinak je tomu i u dějin studené války. Vydala-li Rada pro mezinárodní vztahy zrovna práci belgického profesora dějin diplomacie Yvana vanden Bergha Velké nedorozumění? Dějiny studené války 1917–1990, je ona otázka na místě.
Předseda Rady Jiří Dienstbier v předmluvě uvádí, že je tu „téměř učebnicově shrnut veškerý potřebný základní materiál k dalšímu hlubšímu studiu“. V tom má pravdu. Na 200 stranách se autorovi opravdu podařilo vcelku přehledně popsat v deseti stručných kapitolách ty nejzákladnější problémy sovětsko-amerického potýkání. I to, že studenou válku datuje již od roku 1917, a ne, jak je běžné, od let po druhé světové válce, lze přijmout. Komunistický režim opravdu již od svého nastolení vyhlásil zbytku světa de facto válku.
Co však na knize přijmout nelze, je jistý významný podvod, kterého se autor dopouští. V předmluvě se totiž Berghe dušuje: „Můj přístup zůstává čistě historický, snažím se najít souvislosti mezi nejdůležitějšími událostmi a jejich pozadím. Proto se vůbec nepokouším dokazovat správnost určitého pojetí. Neptám se, kdo je vinen, ale pokouším se rozmotat klubka akcí a reakcí.“ Kdyby místo toho napsal, že ve svém pojetí nezakrytě dává najevo, co považuje za správné a co nikoli, a že se sice opravdu neptá, kdo je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
