Konec vlády jedné strany
Český supervolební rok proběhl ve znamení ochoty volit proti ODS. V senátních volbách tak byly vyvráceny poučky o většinovém volebním systému: zisky malých stran, tímto systémem znevýhodněných, byly fantastické. Hlavním volebním heslem bylo populární „Stop vládě jedné strany“, paradoxně prosazované dvěma ze tří místopředsedů minulé, nynější i budoucí vlády. Obdivujeme jejich sebekázeň, která jim zabránila užít průbojnějšího sloganu „Vyhoďte ty lumpy!“, jenž by z vládních křesel zněl vskutku půvabně.Protože podstatou demokracie je pluralita, lidé lineárního myšlení z toho vyvodili, že čím více plurality, tím více demokracie. Jestliže tři dělníci vykopou jámu daných rozměrů za dvě hodiny, za jak dlouho tuto jámu vykope 2000 dělníků? V někdejší početnici bylo uvedeno, že za jednu minutu a dvanáct sekund, ale již tehdy se mnozí z nás tomu zdráhali uvěřit. A i nyní je užitečné o tom pochybovat.První republika, charakteristická vládami širokých a ještě širších koalic, by měla být odstrašujícím příkladem. Když byli všichni ve vládě, neexistovala žádná vládní alternativa a také kromě úřednických vlád a Švehlovy vlády z 12. 10. 1926 nenastala. Moc byla spolehlivě a výlučně v rukou parlamentní aristokracie (termín Marxe Webera).Národní fronta po roce 1945 byla jen prodloužením tohoto myšlení: povinná koalice všech (povolených) politických stran. Přistoupíme-li na to, že změna pozice v opozici bude spočívat toliko v přesunu z vládních do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
