Podle názoru mnohých pozorovatelů polského politického života jsou tamní vztahy mezi státem a církví nyní nejhorší od počátku šedesátých let. Sdílíte tento názor?
Já osobně bych se zdráhal tuto otázku stavět tak kategoricky. Vláda je koneckonců vždy ochotna s námi jednat - jinou věcí je, že z těch rozhovorů nic neplyne. Řekl bych spíše, že nynější vztahy mezi státem a církví v Polsku jsou nejhorší od roku 1993, kdy se k moci dostala levicová koalice.
Co je hlavní příčinou napětí?
Nevraživost vůči církvi, ba řekl bych šířeji - k náboženství - především ze strany Svazu demokratické levice. Právě to je, myslím, příčinou už tříleté blokády ratifikace konkordátu s Apoštolskou stolicí. Proto došlo k pokusům o zpochybnění některých ustanovení zákona z roku 1989 upravujícího vztahy mezi státem a církví. Zůstalo sice jen u pokusů, protože šlo zřejmě především o manifestaci vlastní síly či o pouhou hru na nervy druhé strany, o to účinněji však kazily vzájemné vztahy.
Jakou roli v tom všem hraje problém zákona liberalizujícího podmínky uskutečnění umělého přerušení v Polsku?
Tento zákon je jednoznačně neetický. Je příkladem legislativy, která bere člověku jeho základní právo - v tomto případě právo na existenci, právo přijít na svět. Církev takový zákon nemůže hodnotit jinak než jako povolení k vraždě. Proto jej v žádném případě nebude schvalovat.
Znamená to také, že po schválení zákona sáhne církev po trestu exkomunikace, jak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
