Před koncem „starého milénia“ se čeští a moravští básníci sjeli na hrad Bítov na akci, jež měla být jakýmsi kolektivním tvůrčím srazem spojeným s hromadnou meditací nad smyslem a významem poezie. Nejzjevnějším výsledkem tohoto - od roku 1948 nebývalého -srazu bylo především potěšující zjištění, že přes veškerou tíhu tvůrčího údělu má zdejší básník kromobyčejně tuhý kořen.
Hadi a oběti
Nejen však pevným tělesným základem jsou vybaveny řady české poezie. Mezi mnohými autory lze narazit i na pořádnou porci kluzkosti. Již sama skutečnost, že takový Karel Sýs či Milan Blahynka uposlechli vábení organizátorů a přispěchali na bítovské setkání dokonce s vlastním referátem, svědčí o pořádné dávce sebevědomí. Nic na tom nemůže změnit, že Karel Sýs po přečtení vlastní verze komunistického manifestu různorodé shromáždění opět opustil. To Milan Blahynka vydržel až do finiše a svou dokonalou přizpůsobivostí nakonec přesvědčil i velmi tolerantní účastníky, že přílišné sociální rozněžnění je holý nesmysl. Český teoretik normalizační literatury se svou oslavou literárního pozemšťanství neuspěl, beze stopy viditelného pokání přestál „uličku hanby“ při pódiové diskusi, vyslechl mnoho urážlivého, ale nakonec spokojeně zapěl spolu s ostatními na adresu hostitele Jiřího Kuběny „mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijo“.Oč vlastně na Bítově šlo? Z pohledu kastelánského hostitele a duchovního básníka Jiřího Kuběny o pokus o ošetření „jednotné duše“ české poezie. Podle…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
