Mezinárodní kardiologická konference v Moskvě minulou středu rozhodla, že prezident Boris Jelcin bude operován. Tento krok nikterak nepřekvapil. Nepřekvapila ani rozpornost názorů na to, kdy a v jakém rozsahu operace proběhne, ani následné otřesy na ruské burze. Pokud si odmyslíme, že Jelcinova nemoc má i ryze lidskou dimenzi a že jde o tragédii muže, jenž na svá bedra vzal více, než unesl, je zřejmé, že úvahy médií o budoucím stavu a schopnostech Jelcina mají zástupný charakter. De facto jsou totiž jednak metaforou uvažování o tom, kdo dříve či později nastoupí na jeho místo, jednak projevem neskrývaných obav, že na ruské politické scéně začíná zuřit boj o vrcholnou moc.
V rámci velké trojky
Aktéry zápasu již známe. Prvním z nich je - podle ústavních pravomocí - klidný a opatrný premiér Viktor Černomyrdin. V minulosti neskrýval své ambice stát se „někdy“ prezidentem, v letošních volbách však nevystoupil jako samostatný kandidát a podporoval raději Borise Jelcina.Druhým mocným, jehož ambice však nejsou příliš jasné, je šéf prezidentského úřadu Anatolij Čubajs. Jeho veřejné skóre je minimální, neboť nejenom levicově orientovaní Rusové mu vyčítají bolestný průběh ekonomických reforem i - a to hlavně - nepřehledný a ne vždy korektní průběh privatizace. Čubajs nemá s výjimkou Jelcinovy podpory moc přívrženců, ale patří k nejvlivnějším mužům současného Ruska. Jeho kapitálem jsou informace, což bývá pro politický boj rozhodující. A právě Čubajs nyní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
