Hospodářský systém zajisté není rostlina, kterou je možno jednoduše přesadit z jednoho květináče do druhého. Tento argument čas od času zaznívá, pokud je řeč o zkušenostech tzv. newly industrialized countries, tedy o nově industrializovaných zemích, pro něž se v hovorové češtině vžil termín „východoasijští tygři“. Kromě Singapuru, Jižní Koreje, Hongkongu a Tchaj-wanu jde ještě o Malajsii, Indonésii a Thajsko. Nicméně každá zkušenost má svoji váhu. Na konci padesátých let totiž začala skupina těchto zemí řešit nelehkou úlohu: jak dostat své národní ekonomiky z periferie světového ekonomického dění na výsluní. Naprosto stejný problém stojí od počátku devadesátých let i před východoevropskými státy. Jeho řešení dostalo název ekonomická transformace.
Otevřená náruč
Jak známo, teprve ve druhé polovině tohoto století se v ekonomice prosadila tendence uvažovat v globálních, celosvětových dimenzích. Podnikatelé a investoři z vyspělého světa začali téměř horečnatě hledat pro výrobu alternativní lokality, které by nabízely nízké produkční náklady a částečně také nové trhy, slibující rychlou návratnost vložených prostředků. Vlády východoasijských zemí to rychle pochopily a začaly se doslova předhánět v nabízení vynikajících podmínek zahraničním investorům. Vznikla tak tzv. „politika ekonomické atraktivnosti“. Jejím ústředním tématem je absolutní otevřenost zahraničnímu vlivu a kapitálu.Asijští tygři zavedli vesměs minimální cla na dovozy, nebo vůbec žádná.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
