Experiment s obsazením postu šéfdirigenta České filharmonie cizincem končí. Příští hlavou naše prvního orchestru bude muset být odpovědný český vlastenec, člověk s prokazatelně čítankovým vztahem k tradiční české hudbě. Zhruba takový je výsledek víc než půl roku trvající křeče, která minulý týden vyvrcholila rozhodnutím ministra kultury odejmout Gerdu Albrechtovi některé šéfdirigentské kompetence. O umělecké, respektive hudební kvality České filharmonie tu přitom šlo v nejlepším případě až v druhé řadě. Hamburský Němec Albrecht měl plnou pravdu, když před časem řekl, že naše filharmonie má ve světovém měřítku jedinečné postavení: její prestiž a smysl nejsou dány ani tak uměleckými úspěchy či neúspěchy, jako tím, že svojí existencí přispívá k posilování čistého národního profilu.
Citlivá místa
Hledat racionální argumenty ve spleti vzájemných obvinění, polopravd i vyslovených lží je dnes v podstatě nemožné. Stejně tak můžeme jen spekulovat o motivech, které Tigrida, minulý týden přivedly k jeho nečekanému rozhodnutí. Možná již dále nechtěl riskovat nevraživost většiny tuzemského tisku, a dokonce i politických špiček státu - neúčast prezidenta a premiéra na koncertě ke století filharmonie byla více než výmluvná. Možná Albrecht skutečně porušil gentlemanskou dohodu, v níž před časem Tigridovi slíbil, že se zdrží výroků v německém tisku. Buď jak buď, způsob, jímž bylo Albrechtovi „naznačeno“, že se stal nežádoucím je nepřijatelný. Na schůzce s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
