Kdo zašel 22. dubna do pražského divadla Archa proto, aby si prohlédl právě zahajovanou výstavu Jindřicha Štreita Lidé olomouckého okresu, nemohl se k exponátům prodrat davem, který jako by víc než fotografie zajímaly česnekové chlebíčky a pivo. Pro současné Štreitovo postavení to byla příznačná situace: množství přehlušilo smysl.
Trestná činnost fotografování
Nejčastěji vzpomínaným momentem Štreitova života je zážitek z dvaaosmdesátého roku, kdy se zúčastnil nepovolené výstavy na tenisových kurtech Sparty v Praze 7. Podezřele aktivní organizátor zajímavých výstav, koncertů a dalších kulturních podniků, kterými soustavně upozorňoval na své bydliště, vesnici Sovinec v podhůří Jeseníků, to podle režimu už přehnal. Následovaly tříměsíční vazba, probírka jeho archivu Státní bezpečností a proces. Soud autorovi za jeho fotografie ze Sovince a přilehlých vesnic vystavil desetiměsíční trest s podmíněným odkladem na dva roky a zakázal mu „provádět trestnou činnost fotografování“. Důvod: hanobení republiky a hlavy státu. K tomu stačilo, že Štreit se pozorně a laskavě díval a na svých záběrech nezatajoval otravnost schůzí a školení, zanedbané dvory a domy, chátrající kostely, alkoholismus, lhostejnost k symbolům moci, laskavost kněze, jemuž zůstali jen ti nejvěrnější. Spolehlivě tím vyvracel floskule o prosperujícím, uvědomělém a spokojeném socialistickém venkově. V jednom rozhovoru Štreit vzpomínal, že u soudu se ocitl nejen kvůli záběrům ze schůzí: "Je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
