Armáda není luxus, musí ale umět bojovat
Článek Petra Robejška Armáda nearmáda (Respekt č. 18/96) je rozvinutím hesla „Malý nás nenapadne - velkému se neubráníme“. Avšak premisa, že armáda je pro malý stát nadbytečným luxusem, je neslučitelná například s existencí Izraele.Velikost území a z něj plynoucí hloubka obrany, početnost armády, úroveň výzbroje a jiné technické parametry jsou veledůležité pro štábní hry - ve skutečnosti však jde o druhořadé faktory. Rozhodující je, co se s armádou podnikne. 5. června 1967 v 7,45 ráno napadlo malé letectvo miniaturního státu Izrael desítky leteckých základen v Egyptě, Sýrii, Jordánsku a Iráku a během tří hodin se rozplynuly arabské naděje, že Židy zaženou do moře. Přitom jen samotné egyptské vzdušné síly, sestávající z moderních sovětských strojů, byly nejméně o dvě třetiny silnější.Symptomatické je, že Robejškův článek vyšel v českém týdeníku. V izraelském, afgánském, vietnamském, finském a kdovíjakém ještě by vypadal přinejmenším nevhodně. Pravda, Češi ze své historie, která je podle Denise „trvalou cestou vzestupu prostřednictvím ustavičných nezdarů“, zajisté vyvodili jiné poučení než třeba Židé. Jenže jaké? Možná je to opravdu přesvědčení, že nás vždy dříve nebo později někdo osvobodí, takže nejlepší je nedělat nic a šetřit síly na skutečné problémy, které nastanou až pak (totiž jak se vypořádat s osvoboditelem).Robejšek se mýlí, když…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
