Čekanův vis maior

Před čtrnácti dny rozhodl pražský vyšetřovatel Julius Vodochodský, že není trestné, když někdo namísto placení dluhů přelévá peníze ze své zadlužené firmy na soukromé konto. Právě 11. března totiž major Vodochodský odložil po půlročním šetření trestní stíhání mecenáše fotbalového klubu Viktoria Žižkov Vratislava Čekana, jehož firma Intercom dluží Fondu národního majetku 305 milionů korun za zprivatizovanou firmu Elektroodbyt. Tři pražští právníci však nezávisle na sobě prohlašují, že si policista ulehčil práci. „Mohl prozkoumat, jestli se Čekan nedopustil trestného činu poškozování věřitele. Za pokus to stálo,“ navrhuje jeden z nich. „Na vyšetřovatelově místě bych ještě řadu věcí prověřil. Jeho rozhodnutí se mi zdá předčasné,“ míní bývalý šéf policejní Služby pro odhalování korupce Jan Šula, jehož lidé na případu pracovali.

Jste snad právník?

Necháme-li stranou právnické kličky, i laika na první pohled zaujmou některé z Čekanových obchodních triků. Už 2. prosince 1992 - pouhý den poté, co vstoupila v platnost kupní smlouva mezi Intercomem a fondem - prodal Vratislav Čekan v roli prezidenta a majitele Intercomu první část z čerstvě nabytého „elektroodbytového“ majetku. Šlo o tzv. Beethovenův dům na Malé Straně i s pozemkem, kupcem byl opět Vratislav Čekan - tentokrát jako fyzická osoba. Za dům oceněný znaleckým posudkem na 10 milionů korun zaplatil Čekan Čekanovi pouhých 6,7 miliónu. Nový majitel pak dal obratem ruky budovu do zástavy České…