Dlouhá bezohledná jízda

Na podzim roku 1980, několik týdnů předtím, než byl zavražděn, řekl John Lennon v interview pro časopis Playboy: „Víte, všichni gratulují Stounům, že už jsou spolu sto dvanáct roků. V osmdesátých letech se budou ptát: Proč jsou ti chlapi pořád spolu? Copak to nezvládne každý sám? Proč musejí být obklopeni celou partou? To se ten jejich malý leader bojí, že ho někdo bodne do zad? Být v partě je dobré v určitém věku. Ale když je vám přes čtyřicet a pořád jste v partě, tak to znamená, že je vám v hlavě pořád osmnáct.“ O nějakém srdečném přátelství se ovšem po tolika letech u Rolling Stones nedá mluvit. Anglický spisovatel Nick Kent, jenž s nimi prožil dlouhé týdny koncertních šňůr a drogových orgií, popisuje život skupiny jako trvalý souboj chladně kalkulujících egoistů, kteří se přečasto nenáviděli a dělali si navzájem kruté podrazy. Dva ze zakládajících členů tempo nepřežili. Proslulá Kentova kniha Dark Stuff, která v září vyjde v Pasece pod názvem Těžkej nářez, mapuje třicet let rockové hudby od Jerryho Lee Lewise až po Guns`n`Roses. Jedná se o text navýsost literární, přesto nabitý málo známými fakty. Rolling Stones v něm zaujímají dominantní roli.

Strašlivé dítě Jones

Zlí a arogantní Stones dokonale naplňovali představu prokletého mládí, jakou si utvářejí dospívající školačky po četbě Byrona, Shelleyho, popřípadě Hraběte Draculy. Když se Brian Jones poprvé setkal s Keithem Richardsem a Mickem Jaggerem, oznámil jim ledabyle, že má dvě nemanželské…