Od spektáklu k účinku

Nestává se často, aby agentury v jednom dnu zaznamenaly hned tři případy teroristického útoku. Minulou středu se takový hattrick „podařil“, navíc na třech, navzájem zcela odlehlých místech planety. V Madridu měla nálož v zaparkovaném voze zabít lídra opozice José Maríu Aznara. V americkém Oklahoma City zahynulo pod troskami zřícené vládní budovy nejméně osmdesát osob - včetně mnoha dětí z tamní mateřské školky. Příčina? Opět výbuch bomby v parkujícím automobilu. A konečně v japonské Jokohamě skončilo čtyři sta lidí v nemocnici, poté co se nadýchali fosgenu, bojového plynu, záměrně vypuštěného na třech nádražích tohoto přístavu.Příklady táhnou, říkávali už staří Římané. Toto úsloví platí dodnes, ale přesto nelze hledat mezi zmíněnými tragédiemi bezprostřední souvislost. Spíše než co jiného na nich můžeme ukázat rozdíly mezi terorismem, teroristy a jejich metodami včera, dnes a zítra.

Včera - proti pijavicím a okupantům

Fenomén terorismu vstoupil do povědomí západní společnosti na počátku sedmdesátých let - počínaje palestinskými únosci letadel, přes severoirskou IRA, baskickou ETA, italské Rudé brigády až po německou RAF. Všechny tyto skupiny měly jedno společné: svými akcemi se pokoušely prosadit politické požadavky, se kterými se neskrývaly. S odstupem času nezbývá než konstatovat, že se jim to zčásti dařilo. Stačí vzpomenout na německou, španělskou či britskou vládu, které se - více či méně zastřeně - pokoušely uzavřít se „svými“ teroristy…