Strašidlo kultu spotřeby
Obavy z nadvlády konzumu nejsou na místě
V poslední době můžeme často zaslechnout varování, že naše společnost začíná stále více podléhat diktátu konzumu, kultu spotřeby či ekonomickému pragmatismu. Názory se v tomto směru různí nejen ideologicky, ale i podle osobních zkušeností, respektive podle žebříčku hodnot toho kterého člověka. Co je to ale vlastně konzum? Je to obyčejná spotřeba jídla, aut, papíru, filmů, knih, divadelních her, tedy v podstatě čehokoliv. Již z tohoto výčtu lze vystopovat, že kritici „současného stavu morálky“ mají na mysli především spotřebu, která se jim zdá přízemní či primitivní. Ta, která je takříkajíc vyšší nebo přesněji duchovní, tedy nákup a čtení například filozofických knih, jim patrně nevadí.
Mraznička, symbol prosperity
Zkusme se nejprve zastavit u konzumu tzv. primitivního či přízemního. Ať se na celou věc podíváme z jakéhokoliv úhlu, těžko můžeme tvrdit, že je naše současná společnost v tomto ohledu posedlejší než ta předlistopadová. Zůstane věčným paradoxem, že o „bezduchém kapitalistickém materialismu“ jsme se učili za režimu, který byl konzumem ovládán více než kterýkoli jiný společenský systém. Spotřeba vepřových kýt, hovězího, svíčkové, televizních seriálů od Dietla či písniček Karla Gotta byla za komunismu enormní, ne-li přímo obludná. Současně ji provázelo neuvěřitelné plýtvání, hamounství, sobectví a lhostejnost. Není ostatně náhodou, že symbolem úspěchů reálného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
