Čtvrtý turnus Helmuta Kohla
Co čeká Německo po parlamentních volbách
Německé volby z předminulé neděle doložily nepsané pravidlo: u našeho největšího souseda se vládní garnitury nestřídají z rozhodnutí voličů, ale většinou přesunem v koalici. Těsná většina deseti mandátů, jíž nyní disponuje Helmut Kohl, podobné úvahy jen oživuje: přežije vláda pravého středu své čtvrté období až do konce? Ostatně sám kancléř nastoupil do úřadu v roce 1982 díky tomu, že liberálové (FDP) takticky vystřídali partnera - sociální demokraty (SPD) za křesťanskou unii (CDU/CSU). Tehdy však měli liberálové přes 10 % mandátů a oprávněný pocit jazýčku na váhách, zatímco dnes jsou pouze jednou ze tří menších parlamentních stran. Proto se hovoří nanejvýš o možné „semaforové koalici“ sociálních demokratů, liberálů a zelených. Avšak nechme spekulace spekulacemi a podívejme se na konkrétnější věci. Jak mohou poměry v novém Spolkovém sněmu ovlivnit německou politiku?
Mezi disciplínou a opatrností
„Bez nás a proti nám nelze vládnout,“ prohlásil už v pondělí Theo Waigel, šéf křesťanských sociálů (CSU). Reagoval tak na skutečnost, že jeho bavorská strana i v celoněmeckém měřítku předehnala potápějící se liberály. Norbert Blüm, spolkový ministr práce a sociálních věcí z partnerské CDU, ale týž den vyjádřil jiný názor: „Těsná většina nutí k disciplíně a postará se o to, aby řady zůstaly sevřené.“ Kdo z nich je blíže realitě?Silná slova z tábora CSU koření ve volební aritmetice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
