Domov•13. 12. 1993•3 minuty

Jednou sednout za volant

Paní Janě Čárkové (34) z Třebanic na Prachaticku zjistili doktoři leukémii při náhodném odběru krve v roce 1988. V roce 1990 - po dvou letech léčby cytostatiky - podstoupila v pražském Ústavu pro hematologii transplantaci kostní dřeně. Dárcem byla její sestra.Po třech měsících ústav paní Čárkovou propustil do domácího ošetření. Pacientka neměla žádné větší potíže a začala se pomalu vracet k normálnímu životu. Po roce však došlo k tzv. imunitní reakci na darovanou dřeň: tělo cizí látku odmítlo. Začala odumírat tkáň.

Musím to vydržet

Loni v říjnu se stav paní Čárkové zhoršil natolik, že byla vrtulníkem převezena do Prahy. „Měla jsem nohy a ruce úplně černé a tížily mě jako balvany,“ vzpomíná pacientka dnes. „Cítila jsem, že přestávají být mou součástí.“ Okamžitě po příletu jí lékaři amputovali levou ruku nad zápěstím, pátého ledna pak pravou ruku nad loktem a obě nohy vysoko nad koleny. Dnes paní Čárková leží na protetickém oddělení v nemocnici v Českých Budějovicích.Z pokoje číslo osmnáct vyjíždí na chodbu vozík a v něm drobná žena se sklopenýma očima. Ostatní pacienti ji srdečně zdraví. „Je to obdivuhodná bytost,“ říká jedna z ošetřujících sester. „Nejtěžší případ v historii našeho oddělení. Má obrovskou vůli dokázat, že i s takovým postižením je schopná žít."Paní Čárková se na vozíku přisunuje k malému stolku s kytičkou konvalinek. "Kdyby nebylo mé rodiny, těžko bych to vydržela,“ říká tichým hlasem. "První měsíce byly…