Mimo rámec české moralizující architektury
Článek architekta Michala Kohouta Tanec mimo parket (Respekt č.24) vytýká architektům Gehrymu a Miluničovi, že v projektu domu Nationalle Nederlanden na Jiráskově náměstí jaksi vytancovali z předepsaných uličních a výškových čar. Za údajně nemístnou benevolenci k tomuto prohřešku článek kárá hlavního architekta města Prahy Ivo Obersteina a ředitele Státního ústavu památkové péče Josefa Štulce. Michal Kohout tvrdí, že dům se musí vrátit na svůj předepsaný parket nejen proto, že tak o tom předem rozhodl úřad, ale i proto, že právo stát se dominantou přísluší podle přirozené sémantiky města nikoliv soukromým, nýbrž pouze veřejným budovám: radnicím, kostelům, muzeím, školám.V praxi evropských měst se Kohoutovo pravidlo o dominantní úloze veřejných budov už nejméně sto padesát let porušuje. Městskému obrazu obvykle překročení tohoto pravidla škodí. Občas však byla jeho nedodržením poskytnuta příležitost k vzniku umělecky mimořádné architektury. Pokud by Obersteinovi a Štulcovi předchůdci byli tak přísní jako Michal Kohout, sotva by v Praze mohl vyrůst Gočárův obchodní dům „U černé matky boží“ nebo Havlíčkův a Honzíkův kancelářský mrakodrap Všeobecného penzijního ústavu. V obou případech naštěstí kompetentní radní nebo úředníci poznali, že mohou napomoci vzniku nové architektonické hodnoty. A tatáž situace se podle mého mínění opakuje v případě díla týmu Gehry a Milunič.Domnívám se, že Kohoutovu averzi oba tito architekti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
