Slovensko-maďarské vztahy: drama s otevřeným koncem
Slovensko křísí Malou dohodu
Třicátého června se Slovenská a Česká republika staly třicátým a jedenatřicátým členem Rady Evropy. Jestliže v Česku bylo štrasburské přijímací řízení vnímáno jako formalita a vstup registrován jako samozřejmost, na Slovensku oznamovaly výsledek hlasování palcové titulky ústředních novin, euforické komentáře a triumfální prohlášení stranických lídrů. Optika, zbavená nacionálních dioptrií, však ukazuje mnohem střízlivější realitu. Za prvé, Slovensku byl umožněn vstup nikoliv na základě skutků, ale slibů. Za druhé, Rada Evropy se možná celkem oprávněně obávala vývoje, který by mohl ve střední Evropě nastat, kdyby bylo přijetí Slovenska odloženo, byť jen do podzimu. A za třetí, právě z této obavy pramenila politická vůle včlenit oba nástupnické státy bývalé federace do Rady Evropy současně.
Štrasburské vavříny pro Maďarsko
Sám fakt, že výsledek štrasburského hlasování zůstal alespoň navenek až do poslední chvíle nejistý, stojí za zamyšlení. Zodpovědnost za to padá plně na konto Bratislavy. Kdyby týden předtím prošly Národní radou Slovenské republiky pozměňovací návrhy k usnesení, které k členství Slovenska přijímala Rada Evropy, jež obsahovaly explicitně vyjmenované připomínky zpravodajů této instituce, maďarská diplomacie by se neměla oč opřít. Zásluhou parlamentních klubů HZDS a SNS však slovenská strana zpochybnila svůj úmysl brát tato doporučení vážně. Tím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
