Krvavý román, bezkrevný film
Poznámky ke kritickým ohlasům zfilmovaného Váchala
Jen velmi nerad se pouštím do kritiky filmové adaptace Váchalova Krvavého románu, která je ve své konečné podobě - jak se pokusím doložit - fatálním omylem.
Recenzentova sebekritika
Autorem scénáře i režisérem je režijní debutant, jinak renomovaný kameraman Jaroslav Brabec (pochopitelně snímal i svůj první samostatný film). Má nechuť psát o Krvavém románu pramení z toho, že na tomto nezdaru mám podíl (jako člen komise ministerstva kultury pro podporu kinematografických projektů jsem souhlasil s udělením grantu). Při četbě scénáře jsem byl, jako ostatní kolegové, zaujat originálním a scenáristicky pečlivě vypracovaným, ale - jak se ukázalo - bohužel ne dost nosným nápadem, totiž že by obrazové ztvárnění mohlo být jakousi jemně odstíněnou, subtilně parodickou přehlídkou stylových proměn hraného filmu v období jeho počátků. Proměny by přitom korespondovaly s jednotlivými epizodami Váchalovy epické travestie. Věc velmi obtížná již proto, že záminka parodie, braková literatura z fin de siecle, je už převážně zapomenuta, a parodický moment není tedy obecně pociťován.
Módní přehlídka úliteb
Psát mě nutí okolnost, že někteří kolegové z komise i další kritici se nad hotovou věcí tváří, jako by vše dopadlo v intencích jistě nejlepších úmyslů zúčastněných. A to přesto, že existuje tak neutrální potvrzení neúspěchu, jakým bylo nepřijetí filmu do soutěže na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
