Krvavý román, bezkrevný film

Krvavý román, bezkrevný film

Poznámky ke kritickým ohlasům zfilmovaného Váchala

Jen velmi nerad se pouštím do kritiky filmové adaptace Váchalova Krvavého románu, která je ve své konečné podobě - jak se pokusím doložit - fatálním omylem.

Recenzentova sebekritika

Autorem scénáře i režisérem je režijní debutant, jinak renomovaný kameraman Jaroslav Brabec (pochopitelně snímal i svůj první samostatný film). Má nechuť psát o Krvavém románu pramení z toho, že na tomto nezdaru mám podíl (jako člen komise ministerstva kultury pro podporu kinematografických projektů jsem souhlasil s udělením grantu). Při četbě scénáře jsem byl, jako ostatní kolegové, zaujat originálním a scenáristicky pečlivě vypracovaným, ale - jak se ukázalo - bohužel ne dost nosným nápadem, totiž že by obrazové ztvárnění mohlo být jakousi jemně odstíněnou, subtilně parodickou přehlídkou stylových proměn hraného filmu v období jeho počátků. Proměny by přitom korespondovaly s jednotlivými epizodami Váchalovy epické travestie. Věc velmi obtížná již proto, že záminka parodie, braková literatura z fin de siecle, je už převážně zapomenuta, a parodický moment není tedy obecně pociťován.

Módní přehlídka úliteb

Psát mě nutí okolnost, že někteří kolegové z komise i další kritici se nad hotovou věcí tváří, jako by vše dopadlo v intencích jistě nejlepších úmyslů zúčastněných. A to přesto, že existuje tak neutrální potvrzení neúspěchu, jakým bylo nepřijetí filmu do soutěže na…