Komentář•30. 11. 1992•7 minut

Výjimečný stav v zemědělství

Sankční zákon: naděje na spravedlnost, nebo „jakobínství“?

Tisíce lidí s naprosto jednoznačnými restitučními nároky se zatím marně domáhají svých kdysi ukradených polí a zemědělského inventáře. Jejich majetek dál vesele a hlavně zadarmo využívají družstva či státní statky. Chytří praktici už totiž objevili nejméně 58 způsobů, jak beztrestně mařit zákony o transformaci družstev a o nápravě křivd ve vztahu k půdě.

Výjimečná pomalost

Rozhodně se přitom nehraje o zanedbatelné částky. V zemědělství jako celku se nyní přerozděluje majetek za více než čtvrt biliónu, což pro porovnání značně přesahuje vklad do první vlny kupónové privatizace. Průměrná hodnota jedné restituce činí podle odhadů 300.000 korun. Vydávání - či v konkrétních případech spíše nevydávání - půdy a toho, co s ní souvisí, se stalo průsečíkem ostrých střetů ekonomických (a politických) zájmů. Zpožďování restitucí a pomalá přeměna družstev však tvoří základní brzdu zemědělské reformy. O morální stránce věci lépe nehovořit.V této situaci podali poslanci českého sněmu Jan Litomiský (KDS), Čestmír Hofhanzl (ODA), Karel Mach (KDU-ČSL), Jan Černý a Vlastimil Tlustý (oba ODS) návrh tzv. sankčního zákona, který by měl pomocí vysokých kaucí a pokut donutit povinné osoby k rychlému vracení majetku skutečným vlastníkům.Kauce by se podle původního poslaneckého znění vztahovaly na právnické osoby (družstva) a představovaly by 100% blokované hodnoty; pokuty by…