Blokáda
Ministr zná své vozíčkáře
„Já su ten ministr, vítám vás,“ opakoval 6.května před budovou ministerstva práce a sociálních věcí Zdeněk Horálek. Potřásal přitom pravicí asi dvaceti vozíčkářům. A pak se jich zeptal, jak si svou demonstraci před jeho úřadem vlastně představují.„Zatarasíme vchod a nikomu nedovolíme z budovy vyjít nebo do ní vejít. A přitom si zazpíváme,“ odpověděli mu členové pražského klubu vozíčkářů. Přijeli, aby si i státní úředníci vyzkoušeli, jaké to je, když se člověk nemůže někam dostat.Už několik let se nedodržuje vládní vyhláška o bezbariérových stavbách. Ve státní správě neexistuje orgán, který by zkoumal, jestli vyhlášku (a s ní i vozíčkáře) někdo bere vážně. Je pravda, že se v Praze občas na přechodech snížily obrubníky. Zároveň se ale staví nové budovy, do kterých se vozíčkáři bez cizí pomoci prostě nedostanou. Těžko bychom našli někoho, kdo by souhlasil, aby na vstupních dveřích úřadů, bank, lékáren, nemocnic a obchodů visely nápisy „Jen pro zdravé“. Ale pár zbytečných schodů, které z hlediska handicapovaných říkají totéž, nevadí nikomu: ani projektantům nových budov, ani jejich zákazníkům, ani státnímu dozoru.
Křičte ještě víc
Nevrlá zaměstnankyně ministerstva nic nechápe a snaží se prodrat do svého úřadu. Žena o berlích chvíli vzdoruje a brání vchod. Nakonec ustoupí. Přátelé vozíčkářů zapojili mikrofon. „Vždycky je lepší mít pusu od ucha k uchu roztaženou,“ povzbuzuje zpěvem a hrou na kytaru své kamarády…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
