Obrana Podivena
Spor o pojetí českých dějin
Dodnes myslíme v Jungmannových schématech i tam, kde skutečná síla, jež oduševňuje jeho představy, vyprchala.Jan Patočka
Na letošním v pořadí již dvanáctém mezioborovém, humanitně vědním plzeňském sympoziu (Český dnešek a české 19.století aneb Máme se stydět za své 19.století?) zazněly jako obvykle četné hlasy, věcně i vtipně rozbíjející jeden z našich nejrozšířenějších mýtů, mýtus o tom, že známe svou minulost. Zazněly tu ale občas i soudy spíš odbornicky pyšné než fundované, jež bych označil za součást jedné módní kampaně. Hlasy, zatracující v krátké době již nejméně po sedmé (viz popravy v LN, LtN i Tvaru) mezioborový esejistický spis Češi v dějinách moderní doby, jehož autoři (Příhoda, Otáhal, Pithart) se skryli pod pseudonymem Podiven.Referujícímu J.Havránkovi nestačilo plné zveřejnění rozsáhlé samizdatové polemiky K.Kučery proti šifře XYZ (Podiven) z roku 1988 v dnešním Tvaru (č.11, 1992) a cítil - snad bona fide - potřebu znovu v Plzni přečíst podstatné části Kučerovy filipiky.Jde v ní o zásadní při. Nikoli s jedním trojjediným Podivenem, nýbrž i s filozoficko-historickým základem jeho úvah, které se přiznaně opírají o esejistické myšlení J.Patočky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Kučera se dovolává příkladu jiné velké osobnosti naší historizující esejistiky, která „snad jediná dokázala vzdorovat Patočkovu pohledu“ - totiž podle něj národnostně daleko méně vlažného Václava Černého.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
