Jádro naší budoucnosti
Co chybí v Zásadách státní energetické politiky
Energetika by asi měla mít i v tržní společnosti jiné postavení než ostatní výroba. Jejím produktem přece není cíl, ale prostředek. Zásady státní energetické politiky, schválené federální vládou krátce před vánocemi, mluví o ekologicky únosném zásobování energií se zvláštním zřetelem na ochranu životního prostředí, o státní účasti na programech ekologických investic, o ekologicky čistých technologiích a zlepšování životního prostředí, respektování ekologických hledisek, atd. Celkem devětkrát se tu objeví pojmy ekologie a životní prostředí. Ale ekologické jsou ty Zásady jen zevně.
Co prozrazuje vládní jazyk
Nedokázal jsem v abstraktních frázích úředního jazyka dokumentu rozšifrovat alespoň náznak nějaké pojistky, negativní zpětné vazby, stimulující a zvýhodňující nižší spotřebu i nižší výrobu energie. Zvýšení cen energie přinutí k šetrnosti pouze spotřebitele. Ale vztah mezi ním a výrobcem zůstává stále pozitivně tržní a výrobce nemá proč se z nižší spotřeby radovat či ji dokonce odměňovat. Jak to, že Zásady vůbec neuvažují o metodách integrovaného plánování zdrojů (tzv. least- cost planning), které staví výrobce i spotřebitele na jednu zájmovou loď, kde oba profitují na úsporách a naopak oba prodělávají na vyšší výrobě i spotřebě? V USA je to praxí vyzkoušený postup.Prý u nás do roku 2000 poklesne spotřeba energetického uhlí nejméně o 35%, produkce uhelných elektráren…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
