Kultura•23. 3. 1992•5 minut

Glosář: čas karnevalu

Vjíždí-li Pražák - a ten je zvyklý na ledacos - bez předchozího varování do Kladna, má tísnivý dojem právě skončené války. Všude šeď, prach, špína, kouř a beznaděj: z vytlučených bunkrů obytných domů ustrašeně vykukují obyvatelé Boschových obrazů. A přece mě v tom vybombardovaném městě čekal v půli března jeden z nejradostnějších, nejbarevnějších divadelních zážitků za mnoho posledních let: Rossiniho, Beaumarchaisův i Sterbiniho Lazebník sevillský v úpravě a režii H.Burešové (Středočeské divadlo Kladno-Mladá Boleslav). Zážitek tolik kontrastující s křečovitou, vyšumělou avantgardností i pubertálně opožděnou intelektuální revoltou šedesátých let, jež se toho času sterilně a nepochopitelně pěstí v renomovaných divadelních sklenících levého i pravého břehu vltavského.Rossiniho nesmrtelná hudba, jež rozhýbala a navždy zvěčnila Beaumarchaisův brilantní příběh o intrikách plebejské invence vůči stupiditě dobového establishmentu, hlasové i pohybové dispozice snaživých činoherců plus perfektní nahrávka Rossiniho opery od firmy EMI Record Ltd. - to vše se stalo pro režisérku H.Burešovou surovinou k rozpoutání divadelního karnevalu, velkolepého svou skromností. Nepracuje se tu totiž se světelnými, kouřovými, zvukovými, čichovými či nevímjakými pekelnými efekty, nekoná se ani masová ansámblová sexuální spartakiáda, nehraje se po balkónech, lóžích, dokonce ani v parteru - a kupodivu se přesto (nebo právě proto?) hraje výsostné moderní divadlo. Jediným…