Dopisy•23. 3. 1992•4 minuty

Fondy nejsou duchové

V čem jsou a v čem nejsou IPF důvěryhodné

V Respektu č.9 jsme publikovali článek Vladislava Krásného pod názvem „Reklamu zaplatí akcionáři“ (titulek redakční - pozn.red.), který se zabýval způsoby, jakými se propagují IPF, a vysvětloval výhodnost přímého investování. Dnes otiskujeme jednu z reakcí na zmíněný článek.

Pan Krásný se dopustil hned několika chybných tvrzení. Souhlasím s razantním nadpisem „Reklamu zaplatí akcionáři“. Pokládám si však řečnickou otázku - kdo jiný by ji měl zaplatit? Tak už to prostě chodí, že reklamu platí zákazníci v ceně jimi koupeného zboží a služeb. A reklama fondů nabízí službu („geniální investování“ a „úspornou správu akcií“). Pokud občan nabídku některého z fondů přijme, je jeho věcí a jeho zodpovědností, jak podrobně se seznámí se závazky, které z tohoto smluvního vztahu vyplývají. Použiji-li autorových údajů, průměrná částka vynaložená fondy na získání jednoho akcionáře není již tak hrozivá: předpokládané výdaje na reklamu jsou 2 miliardy Kčs, předpokládaný počet akcionářů IPF je 4.250.000 občanů (DIK), 2.000.000.000:4.250.000=494 Kčs na jednoho akcionáře.Spíše se lze obávat toho, že v našich specifických podmínkách může část této reklamy zaplatit někdo jiný než akcionáři IPF. Jestliže totiž zakladatelé IPF, státní podniky (zejména banky, pojišťovny a spořitelny), vydají na propagaci jimi založených fondů více, než mohou ze zákona později požadovat od IPF uhradit (tj. 2% z fondem nabyté…